Happy June 4th! (V. 4.0)

Originální článek Toma Marsilje najdete zde.

Na dnešek připadají mé 4. „nádorozeniny“ –kolorektální karcinom (KRK) u mě poprvé diagnostikovali 4. června 2012. O svých optimistických pocitech u příležitosti nádorozenin jsem již psal v minulých letech a v dopisech přátelům a rodině –i přes mnoho neznámých (!) v době mé diagnózy oslavuji další rok života… takže tento rok nebudu o těchto pocitech naděje psát. Budu rád, když si přečtete kompletní shrnutí bilancování při příležitosti nádorozenin a také to, jak jsem je oslavoval v minulých letech, v příspěvku, který jsem napsal přesně před rokem, nazvaným samozřejmě Happy June 4th (v. 3.0)  🙂

Rok, který uplynul od tohoto „v. 3.0 článku“ přinesl spoustu životních změn, z nichž byla většina byla díkybohu dobrá. Ale tento článek nebude ani výčtem těchto změn – budu rád, když si o nich přečtete v mých jednotlivých článcích, ve kterých popisuji všechno, co se minulý rok stalo – byl to rok plný zážitků a života!

Fascinuje mě, kde se nachází můj život 4 roky po diagnóze rakoviny. Je to život, který bych si nikdy nepředstavoval, resp. nebyl schopný si před 4 lety představit. Cítím se dobře, jsem optimistický a těším se na budoucnost, skutečně se mi daří.  Můj současný nadšený život je částečně shrnut ve sloupku, který jsem napsal pro noviny Philadelphia Inquirer a který vyšel včera.

Já – osloven, abych psal článek o svém životě pro významné noviny? Další z životních událostí, kterou bych si nikdy nebyl schopný představit, když jsem zaslechl, jak můj doktor říká před čtyřmi lety mé ženě „Váš manžel má nádor střeva“.

Ale tady jsem, živý. A cítím se dobře…

Přestože letošní nádorozeniny se nesou v pozitivním smyslu, jsou také naplněny spoustou ohlédnutí na cestu, kterou jsem ušel, zejména v minulém roce. Oslavil jsem další rok ŽIVOTA a toho, ŽE SE CÍTÍM DOBŘE (ok, až na dny chemoterapie!) tak, že jsem ráno za úsvitu uběhl 10 kilometrů. Běžel jsem pomalým tempem, ale dokončil jsem 10 kilometrů bez jediné pauzy a bez zadýchání – mých asi 10 neoperabilních plicních metastáz to musí skousnout!

Dnes ráno kolem 6.30 hod bylo perfektní běžecké počasí. Hustá mlha a teploty kolem 15 stupňů. Když jsem probíhal svou trasu kolem poloostrova Point Loma, tamní obvyklé výhledy na oceán kompletně zmizely. Ponořil jsem se do tempa svého běhu, moje mysl uvolněná do zenového stavu.

Soustředěný i uvolněný jsem myslel na cestu, kterou jsem se ubíral od svých minulých nádorozenin, které jsem oslavil s neuvěřitelným Colon Clubem minulý rok v Tennessee.  Zajímalo by mě, zda jsem v uplynulém roce udělal ta správná rozhodnutí? Byla má rozhodnutí skutečně tou nejlepší cestou?

Foggy Run

Pohlédl jsem před sebe, zaostřil a uviděl běžeckou trasu před sebou. Byla na obou stranách kompletně odříznutá mlhou a já byl schopný dohlédnout pouze na krátký úsek před sebou. Existovala jediná jasná cesta – ta přímo přede mnou. Možná šlo o trik vodních kapiček vířících ve vzduchu, nebo trik rozptýleného světla a mojí mysli, ale v na chvíli jsem před sebou uviděl tančit ve vzduchu světélka – jako by mě vedla vpřed mezi zdmi mlhy.

Okamžitě jsem si vzpomněl na cestu, kterou jsem se ubíral v minulém roce mého „nádorového života“. Po většinu času byly okraje této cesty velice zamlžené a vždy jsem viděl pouze krátké úseky před sebou. Vybíral jsem si cestu, o které jsem si myslel, že je správná, na základě svých instinktů a tušení – s hloubkou tušení, kterou nedokážu vyjádřit slovy. Jako by mě vedlo něco podobného malým světélkům tančících přede mnou při běhu. Fascinuje mě vyjasněná cesta, kterou jsem se minulý rok nakonec ubíral, zatímco jiné možnosti a alternativní cesty, které jsem si mohl vybrat, zůstávají v mlze.

Takže tady jsme, na prahu 5. roku mé cesty s rakovinou. Někteří pacienti s rakovinou nemají rádi výraz „cesta“ nebo „pouť“, ale já ano, takže ho používám. Čtenáři tohoto blogu znají přesně mé současné plány (a jasný konečný cíl) této cesty!

Kam přesně mě má cesta zavede během 5. roku? I když mám několik dobrých a zajímavých představ o své možné cestě vzhledem k tomu, že se rozjíždí projekt mé personalizované imunoterapie (máme SKVĚLÉ předběžné výsledky!!) – ve skutečnosti je moje představa nadcházejícího 5. roku zahalená mlhou asi tak, jako dnešní ranní běh. Vidím nyní před sebou jasně vždy jen malé kousky cesty –jasné plány cesty mám vždycky tak měsíc dopředu. 🙂

Jsem s tím ale spokojený. Cítím se skvěle, dělám věci, které mě baví a věřím, že podobně jako když mě vedla dnes ráno ta světélka, bude mě můj instinkt, tušení, nebo něco jiného vést na cestu, která je pro mě určená. A myslím, že to bude dost napínavá a vždycky zajímavá cesta.

Happy June 4th! Na život!

-Tom

PS: Jak jsem letos strávil mé nádorozeninové odpoledne? Hrál jsem si v novém bazénu se svými dcerami, načež jsem vedle bazénu psal tento blog a sledoval na twitteru #ASCO16 nejnovější KRK zprávy. Jo, myslím, že to byl dost dobrý způsob, jak nádorozeniny strávit!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: